Střípky z historie

Před románskou kolonizací byla Champagne gálskou provincií – říká se, že již Gálové pěstovali révu, ale převládá názor, že až římané zasadili první keře. Důležité nálezy odhalily, že římané pěstovali révu v Champagne už v 50. roce n.l.

Historie Champagne je poznamenána mnoha bitvami. Žádné jiné místo ve Francii nebylo tolik zasaženo válkami, rabováním a vandalismem. Frankové, Gothové, Burgunďané zasadili Champagne velké rány, ve středověku bylo Epernay spáleno a vyrabováno více jak pětadvacetkrát.

Blízkost Paříže velmi pomohla rozvoji vinařství. První korunovace francouzského krále v Remeši (Clovis) v roce 496 přispěla k tomu, že se z Remeše stalo kulturní centrum země.

Již v IX. století se rozlišovalo víno „z hory“ a „od řeky“ a z šampaňských vín se stala apelace.

Poté co Ludvík XIV., král Slunce, prohlásil, že „šampaňské je jediné možné pití“, reputace tohoto vína dosáhla hvězdných vrcholů.

Dom Perignon (1638-1715) je pravděpodobně nejznámější osobnost z Champagne. Mnoho lidí se domnívá, že benediktinský mnich Dom Perignon byl vynálezcem champagne, ale není to pravda. Byl jen první, kdo používal metodu spojení různých tichých vín, druhé fermentace a hlavně používal korkovou zátku a drátěný košíček. Dom Perignon vymyslel vertikální lis, který se používá dodnes. Jako první rozděloval št’ávu dle lisování, získal bílé víno z tmavých hroznů.

Na začátku XX. století se stalo několik událostí, které měly velký vliv na postavení Champagne tak, jak jí známe dnes. Vrcholný bod byla nejspíš vzpoura v roce 1911. Jednalo se o region Aube, který je geograficky blíže Chablis než Champagne. Víno z Aube bylo tak nekvalitní, že žádný vinař by ho nepoužil do svého champagne. Proto se strhla diskuse o tom jestli má Aube spadat do Champagne. Rivalita mezi oběma stranami (vinaři z okolí Epernay a Remeše a vinaři z Aube) byla natolik vyhrocena, že 17. prosince 1908 musela zakročit vláda. Vydala ustanovení, že Aube do Champagne nepatří. To se Aubským vinařům samozřejmě vůbec nelíbilo. Vinaři z Aube začali demonstrovat v Troyes a 11. dubna 1911 ve dvě hodiny ráno vyrazili dveře vinařů z Cumieres a z Damery. Za svítání armáda 5000 mužů dorazila do Ay a všem vinařům, kteří byli podezřelí z používání hroznů z Midi, brutálně rozbila sudy i láhve. Ulice byly zatopené vínem. Region byl vyhlášen válečnou zónou a byly tam vyslány ozbrojené jednotky, aby udržely pořádek.

Vyhlášení první světové války znamenalo mnoho špatných let . Fronta procházela přímo touto oblastí.

Po válce Remeš sebrala všechny své síly a znovu se postavila na nohy. Se champagne to bylo bohužel těžší. Němci byli po válce na pokraji finančního krachu, v Rusku byl sesazen car, nejlepší klient, Američané měli prohibici a ve Skandinávii šli ve stejném směru. Ještě k tomu klima nedovolilo mít dobrý ročník až do roku 1926.

Champagne se ještě nevzpamatovala z phylloxery a války, když v polovině 20.let nastala světová krize. V roce 1927 se prodej ve Francii zmenšil o polovinu. V roce 1929 krachla burza v New Yorku. Nejhorší rok deprese 1934 byl nicméně vynikající ročník – ještě dnes pitelný, pokud se vám podaří někde vyšťourat láhev.

Pro Champagne bylo toto meziválečné období velmi těžké. Nebylo vzácností, že vinaři prodávali svá vína jako tichá. Jak hrozné pomyšlení, že ročník 1928 se prodával jako tiché víno !!!

Během druhé světové války navrhl Robert-Jean Vogué, president Moet-Chandon, zvýšit cenu hroznů. To aby měl záruku vysoké kvality a zároveň umožnil přežití vinařů. Jeho nabídku neshledali vinaři z ostatních domů dobrou, ale posléze museli připustit, že zachránila šampaňský průmysl.

V roce 1940, kdy německé tanky vjely do Francie, byli vinaři lépe připravení než při první světové válce. Postavili ve sklepích falešné zdi a za těmi ukryli velké rezervy champagne.